Dříve než se svatebčané vydali do chrámu Páně, podala družička ženichovi na bílé misce, jemný šátek a rozmarýny pozlátkem polepené.
Přitom říkajíce:
Vítám Vás všecky vespole,
jak domácí, tak i přes pole,
kdyby Vás bylo sto a padesát,
přeci Vám chci každému po kytičce dát,
a kdyby tu byl můj z nejmilejší,
dostal by tu nejhezčí.
Poté nabídla ženichovi šátek, kytičku a nevěstu a pokud ženich vše přijal, odpověděla:
„To se mi od Vás líbí, pane ženichu, že přijímáte ode mne vše vespolek a že ničím nepohrdáte: tu máte šáteček, a v tom šátečku kvítí, ať se Vás ta láska chytí, i ať se vás drží až do smrti.“
Když potom odcházeli do kostela, šla napřed hudba, za hudbou nevěsta s družbou, družička s ženichem a za nimi ostatní svatebčané, napřed muži a potom ženy. Někde kráčel před hudbou tlampač, nesoucí v mošně šátek, kytici a živou slepici pro duchovního, který je měl oddávat.
Pokud je kostel vzdálenější, jeli svatebčané na vozích a také na koních. Nevěsta cestou plakala, ženy zpívaly a výskaly.
Když jeli po vsi svatebčané, házeli z vozů mezi lidi koláče, které se pekly pro tento účel (malé koláčky, kterým se říkalo „metačky“).
Nevěsta musela mít nové šaty, ale nikdy modré nebo černé. Modrá barva znamenala, že se nevěstě povede zle, černá pak, že bude často od muže bita.
Který ze snoubenců k oltáři dříve přiklekne, ten prý bude toho druhého poslouchat. Kdo nahlas říká slib knězem předříkávaný, ten se nemusí v manželství ničeho bát.
Dříve než snoubenci vstali od oltáře, snažila se jim družička s mládencem sejmout z hlavy věneček. Komu se to dříve povedlo, ten se dříve vdal/oženil.
Při oddavkách sledovali svatebčané, na čí straně hoří temněji svíce a usuzovali z toho, který druhého přežije. Hořela-li rovně a klidně, znamenalo to, že budou snoubenci dlouho živi a zdrávi.
Když pak šli snoubenci po sňatku se svědky k zápisu, čekali ostatní svatebčané před kostelem, hudebníci spustili a ženy mávaly šátky a přitom zpívaly písně („Už mou milou od oltáře vedou“). Podobné písně se zpívali i na cestě z kostela.
Na zpáteční cestě dávali svatebčané pozor na to, kdo jim jako první přijde do cesty: zajíc, bába, pohřeb znamenají neštěstí, panna úrodu, mládenec a déšť štěstí, jasný den značí radost v manželství, vítr větroplašství některého z manželů. Někde uzavírali svatebčanům cestu a žádali výkupné.
Autor: České Tradice
